Kronika (převážně nevážně) - 2012
V Ostrovánkách sme se pobratřili (ani né po-krevně jak spíš po-víně (nebo aj při esi chcete)) se sborem "Od lip" z Vacenovic, což mělo pro náš spolek v počátkách poměrně zásadní význam, protože nebyt ich, tož sme možná dodnes zpívali enom v tým sklepě. Vacenovjáci se totiž v květnu 2012 ozvali s tem, že pořádajó na Rudníku akcu "Zpívání s beranem" a že esi bysme nechtěli dojet. Po nekolikerým obóstraným ujišťování, že vzhledem k našemu počtu dojedeme enom tak dělat křoví sme nakonec sóhlasili, že se akce zúčastníme víceméně inkognito, a budeme enom tak pobrukovat nekde v šesté řadě. Dyž sem tédeň před akcó listoval Slováckem a viděl v něm pozvánku na tóto akcu, kde sme byli vyjmenování coby zúčastněné sbor (mmj. po boku skoro stohlavýho sboru z Kyjova), málem mně vyletěla duša gaťama. Okamžitě sem vyhlásil stav něvěčího ohrožení a zbuntoval všecky věteřáky, keří mohli, aby nám jeli do Vacenovic pomoct. Nakonec se podařilo dat dohromady osum lidí a pět z teho bylo z Věteřova, takže lovecké sbor jak víno, eště ze majó chlapi aspoň stejné kroj :-). Ináč pro ty z Vás co se ptáte, proč se akca takto menuje, je to proto, že účinkujícím byl podávané guláš z berana, keré sem pro samó trému rači ani nekoštoval, protože bych to měl všecko na košuli nebo v gaťách :).
V září stejnýho roku sme byli do Vacenovic pozvaní znova abysme zazpívali u místního muzea. Dybyste mně převraceli palec, nezpomenu si jak se akca menovala - možná to bylo neco s vinohradem a možná taky né (* akce se menovala vinobraní v Muzeu, díky Pavlovi Z.). To ale néni podstatný. Podstatný je, že tentokrát už sem nebyl tak hlópé jak prvně, nenechal nic náhodě a domluvil sem, že dojedeme coby kombinované sbor Lovčice + Věteřov. Popravdě už ani nevím, esi byli primárně pozvaní Věteřáci nebo my, ale vzhledem k temu, že za Lovčice sme byli enom dvá, řeknime, že sme tentokrát pomáhali my Věteřákom :-) .
Za to, že sme na předchozí akci byli enom dvá mohla paradoxně akca, na keró sme zvaní vůbec nebyli a to zarážení hory v Bukovanech, kam se nekeří z našeho sboru vydali na vlastní pěsť aji s rodinama a vraceli se bez rodin a skoro aji bez tých pěstí. Následujících nekolik tédňů měli tichó domácnost a nechtěli provokovat dalšíma akcama a tak radši prali, vařili, uklízeli, štupovali ponožky, zavařovali marmeládu a brali drahý polovičky na různý vélety po krásách okolních dědin (to že je néhezčí v našé dědině nechme pro tentokrát stranó) - a ve vackách sme to museli odedřít my.
K dalšímu utužování našich vztahů s věteřákama dopomohla, kromě nekolika odrůd révy vinné, aji událost o keré sme věděli zhruba od dubna 2012 - a sice plánovaný svěcení rekonstruovanýho Végrovýho kříža, keré stával a už zas stójí ne rozmezí loveckýho a věterskýho katastru. Byla to společná událosť lovecké a věterské farnosti a po vysvěcení kříža se měli všichni přesunót na bohoslužbu do loveckýho kostela, kde sme měli dohormady s věteřákama zpívat. Táto plánovaná událost nám hrála do našech not - delší dobu sme, převážně na můj popud, plánovali v Lovčicách udělat nejakó zábavu s cimbálem a to aj přesto že mně každé z členů sboru asi stokrát řekl, že cimbál u nás néni zvykem a že tam nikdo nedojde. Dyž už teda měli byt věteřáci v Lovčicách, řekli sme si, že zabijeme dvě muchy jednó ranó a uděláme cimbálku jako pokračování slavnosti svěcení.
Svěcení se nakonec konalo 29.9.2012 a všecko proběhlo jak bylo naplánovaný. S věteřákama sme na kůru zpívali písničku "Svatý Václave" a po bohoslužbě a občerstvení před faró sme se přesunuli do areálu za hospodó. Co plánovaný nebylo byla prohibica na tvrdé alkohol a skutečnost, že nám druhé deň bude po areálu pobíhat kriminálka a zjištovat esi neco víme o tem chlapovi, co leží po uši zabořené v potoku. Ale zpátky na začátek. Teho 29. 9. 2012 byl pro nás poměrně perné deň. Eště sme ani nestihli pořádně zapit, že nám po dvóch tédňách mocipáni z Prahy zrušili prohibicu a už sme měli v rukách kose, hrabě a smetáky, aby sme vyčistili zahrádku za hospodó, keró bévalé hospodské slíbil vyčistit, ale asi mu do teho na poslední chvílu neco vlezlo. Plac sme vyčistili, navozili z fáry lavky a stany, dovézli jídlo a pití a honem se všecí přesléct do kroja vyšlápnót nad Lovčice vítat Věteřáky. Teda kromě jedneho všecí. Ten jeden co tam ostal měl dva úkole - hlídat areál a rozdělat oheň, přičemž se mu s úspěchem povedlo enom to první. Oheň sviňa ani po hodině né a né hořet a to chodil dotyčné do pionýra! Dyby se uměl modlit, určitě by využil aji této možnosti, ale všecí svatí byli stejně tó dobó u Végrovýho kříža, tož ho to nemuselo zas tak mrzet. Pomoct musel až Jaffa (né nebyl to ten ze stár gejt :) ), keré šel okolo a nemohl se na něho už víc dívat. Vzal kus papíru zapálil ho a hodil do udírny z vrchu, tá chytla tah, hneď liša jak sviňa a Staňa čučel na Jaffu jak husa na eroplán (já sem tam teda nebyl, ale tak nejak si to představuju). On se nám s tem Staňa pochlubil hneď jak sme došlí, protože nechtěl abysme to zjistili až jak kósneme do zmrzlé klobáse.
Na to že byl konec září bylo ten deň krásný počasí a na to, že sme akcu dělali prvně a nikdo, včetně nás, nevěděl co čekat, došlo poměrně hodně lidí. Hodně lidí dojelo aji přes pole, což dycky potěší dvojnásob. Dokonce se ukázala aji partyja z Vacenovic, kerá stavjala máju v Ostrovánkách (ano letos sme si tuto akcu kvůli stejnému termínu museli nechat ujit) a ze Šardic, kde ten deň taky začínaly hody. Lehkó kaňkó za jinak dobře zvládnutó akcó byl už zmiňované nebožtík, co si na našé akci užil poslední chvíle života. Snáď se dobře bavil.
Všecí ostatní dorazili dom v pořádku, aj dyž nekeří zřejmě ztratili cestó mapu. Tož schválně - víte kolik je to z Věteřova do Lovčic přes pole? Asi pět kilometrů. A víte kolik je to z Lovčic do Věteřova přes to samé pole? Apoň deset. Esi nevěříte a znáte nejakého Miru z Věteřova, zkuste se ho optat, určitě Vám to kózlo vysvětlí :). A pak majó v dědině eště jedneho kózelníka, keré dokáže nadéchat policajtovi druhé deň 1,3 a nedojit o papíry. A to by bylo o této akci asi tak všecko. Eště sem vlastně zapomněl napsat, že na posezní hrála cimbálová muzika Kyjovsko s primášem Robinem Červinkem ze Skoronic.
Chvílu po hodech sme začli nacvičovat na vánoční zpívání v kostele o keré sme byli opětovně požádaní. Znova sme nacvičovali ve smíšeném podání a nakonec nezůstalo enom u zpívání v loveckém kostele, ale vystupovali sme taky na předvánočním zpívání před kostelem (akce pořádaná Habřékama) a potřetí tento rok sme zavítali do Vacenovic, kde sme v hospodě u Letochů vystupovali ve Vánočním programu pořádajícho mužského sboru od Lip. Ač by se mohlo zdát, že vánoční zpívání nehrozí žádnó velkó pařbó a pude spíš o poklidňéší akcu, tak o té ve Vacenovicách to zrovna moc neplatilo. Po oficiálním skončení akce sme byli pozvaní do sklepa pana Ryby, kde šla aji Vacenovská cimbálka, sbor a půlka místního sóboru (no prostě půlka Vacenovic). Následovala parádní áftrpárty, kerá se líbila všeckém, kromě paní domácí (doporučuju se podívat aspoň na poslední fotku z galerie :) ), kerá měla tó dobó už napečený všecko cukroví a chtěla nasávat vánoční atmosféru a my sme jí zatím pod obyvákem vřéskali jak kočky v máji.
<< 2010 + 2011 >> 2013Rychlý kontakt
Další kontakty